Dukla 614 a Spáčilová

Redaktorka Spáčilová se v dnešní MF Dnes „rozčiluje“, že lidé kritizují u filmu Dukla 61 věci, které nechápou. Typicky, lidé píší do diskuzí, že herci prý nemluví dobře správnou „ostravštinou“, přičemž má být jasné, že
1) ředitel je dosazený kádr, který není z Ostravy a snaží se „zapadnout“ mezi horníky tím, že se pokouší mluvit ostravsky, ale logicky mu to nejde, tedy mluví přesně tak, jak mu určuje scénář, „špatně ostravsky“.
2) přistěhovavší horníci opravdu nemohou mluvit „správnou ostravštinou“, když nejsou místní.
Tento problém se u filmů vyskytuje často, často si říkám, že by někde mělo bát call centrum, kde by se divák mohl zeptat, o co ve filmu šlo, pokud to nepochopil. Mělo by to být jako u návodů ke zboží, službám, když je návod psaný tak, že něco nechápete, můžete se prodejce zeptat na věci, které z návodu nechápete. A když si za film zaplatíte, měli byste mít možnost se také někde zeptat, co co šlo.
Scénárista, režisér, herec to chápou, ale ani jeden to neumí říci, špatné vyjádření začíná u scénáře. Ale ono to souvisí s dnešními vyjadřovacími schopnostmi lidí obecně.
V současné době hodně lidí vyjadřuje špatně a diví se, že jim někdo nerozumí, oni přece ví, co chtěli říci. Stačí se podívat do diskuzí. Kdybych napsal do diskuze k článku redaktorky Spáčilové „nesouhlasím“, tak s čím nesouhlasím? S tím, že redaktorka Spáčilová existuje? Se vším, nebo jen s 1 větou? Diskutující to samozřejmě ví, ale neumí to napsat. Přesně tak to dělají malé děti, něco se jim nelíbí a neumí to říci, tak se vztekají. A někteří diskutující a tedy i scénáristé ustrnuli na dětské úrovni.