Herr Normal

V dnešním MF Dnes (27. 2. 2017) cituje Petr Kolman profesora Hajna, že v Rakousku-Uhersku měla armáda vojáka prostřední inteligence, kterému dávali číst předpisy předtím, než je vydali vojákům.
Za nás se tradovalo, že na ministerstvu obrany sedí úředník, kterému se předpisy dávali přečíst a pak se ověřovalo, zda jim rozumí, pokud ano, mohli jít předpisy k vojákům.
Za nás byly vojenské předpisy opravdu srozumitelné, jednou jsem měl jako velitel předvést vojákům podle předpisu jeden cvik se zbraní, tak než mi zbraň donesli, tak jsem to cvik z předpisu nastudoval a ihned ukázal.

Srozumitelnost něčeho souvisí i s návody ke zboží či službám obecně. Každý, kdo píše návod k něčemu, by tomu měl sám rozumět a ne jen to slovo za slovem přeložit z angličtiny, tedy by v návodu měl být uveden autor návodu či překladu.
Na základních školách se také potýkají učitelé se čtením, kdy žák je sice schopen přečíst větu, ale chápe jí jako jednotlivá slova, a smysl celé věty mu uniká. Můžeme se tedy dohadovat, že takový žák není pak schopen se nic naučit a proto někdy volí politickou dráhu, kde recykluje stále stejná slova a věty bez toho, že by jim sám rozuměl. Připomněl to i spisovatel Vondruška, když prý chtěl po nějakém politikovi vysvětlení, tak politik byl prý schopen vyslovit slova, ale celkové věty nedávaly smysl ani vysokoškolsky vzdělanému spisovateli Vondruškovi, který si, na rozdíl od politika, nemůže dovolit psát věty, které nemají smysl.