Má být riziko součástí sportovního výkonu?

Čtu na iDnes článek o české horolezci. A co by se stalo, kdyby ten horolezec Adam uklouzl a začal padat? To by ho ten druhý chytil? Pak skoro žádné riziko nevidím, může klidně riskovat více, než je zdrávo, může výstup přerušit. Pamatuji na jednoho dálkového chodce, co za ním jela maminka s autem. Zde je to obdobné, když umí lézt a když mu síla vydrží, je machr, když ne, tak výstup přeruší, v podstatě žádné riziko pro toho, kdo umí lézt. Příště tam může být nahoře jeřáb, který bude lezce seshora lanem jistit a bude to stejné. A je to i stejné jako při plavání přes kanál La Manche, když plavec nemůže, naloží ho doprovodná loď.
Ale bez toho jištění by asi takových horolezců značně ubylo, jedni by si na to netroufli a druzí by spadli. Tedy spíše bych to nazval horolezectví se záchranou a povinně bych to u takových výkonů udával (jako se uvádí povinně zkratka s.r.o, mohlo by tu být doplněno r.o. ). Aby bylo jasné, zda lezl normálně či zda měl kolem sebe nějaký tým (ten je možná i povinný u plavání přes La Manche), co ho jistil.
Jinak, dotyčný horolezec umí lézt a má sílu. Ale nepoznáme, zda riskoval své síly více, než bylo zdrávo.