Nedávno jsem se věnoval tématu eutanazie na blogu iDnes. Můj závěr byl, že lékaři s eutanazii nemají mít nic společného.
V dnešní MF Dnes se k tématu vyjadřuje David Černý z Akademie věd. Rozebírá pohled asistované sebevraždy, kdy rozhodující krok udělá pacient, a eutanazii, kdy ten krok udělá někdo jiný. Asistovanou sebevraždu jsem zatím neřešil, zahrnoval jsem jí do jednoho pojmu s eutanazií.
A závěr Davida Černého, pokud nevybudujeme koncepčně paliativní péči (o umírající na nevyléčitelnou nemoc), tak nemá smysl o eutanazii mluvit.
Asistovaní při sebevraždě či asistování při pokusu o sebevraždu je u nás trestný čin. Sama sebevražda trestná není, tedy v případě, že jí dotyčný přežije, tedy není ani trestný pokus o sebevraždu. Otázka je, zda může zdravotní pojišťovna požadovat při sebevraždě úhradu nákladů na vyléčení, patrně ne, chápe se to jako každá jiná nemoc, sebevražda má i svůj zdravotní kód, jde o to samé, jako když se někdo vlastní nedbalostí nějak „rozbije“. A když se poškodí na invalidní důchod, tak ho patrně také dostane.
Čtu dále na webu, že pojišťovna vyplatí životní pojistku i po sebevrazích, musí však uplynout třeba 2 roky. To jde, uzavřete pojistku, počkáte se sebevraždou 2 roky a rodině zbude po vás třeba 10 milionů z té pojistky.
A můj dnešní závěr? Zrušili jsme trest smrti z různých důvodů, z těch samých důvodů jsem proti eutanazii či asistované sebevraždě.
Leave a Reply