Rozhovor s Pavlem Kyselkou v dnešní MF Dnes mě příjemně překvapil.
Cituji: „Můžeme pomáhat člověku v tísni, ale nemůžeme pomoci národům v tísni„. Ano, jako zadlužený stát se socialisty ve vedení je rád, že věřitelé nechtějí splatit dluhy, jinak by krachnul. Náš stát nemá skoro žádnou armádu a ani mít nebude, nemůže nikde zasáhnout, nejsou peníze, sociální dávky jsou přednější, a hlavně „nejsou lidi“, uchazeči o povolání vojáka s „hrůzou“ zjišťují, že nejsou tělesně a duševně schopni. Tedy jak bychom mohli pomáhat bez peněz a armády?
Cituji dále: „Zažíváme totální deficit lídrů“. Ano, nemocný prezident o hůlčičce trpící obvyklými stařeckými tělesnými a duševními neduhy, často mluvící mimo.
Předseda vlády, co nikdy nepracoval a na bydlení použil poslanecké náhrady, které na bydlení určené nejsou ani náhodou, poslanci by měli dostávat služby, tedy pronájem bytu, a ne peníze, které, jak vidíme, utrácejí úplně jinak, než by měli. A dovolí to i příjemcům dávek, kteří dávky často utrácejí za drogy (cigarety, alkohol) a automaty, aby to tak nebilo do očí. A když se vyskytne ve vládě někdo, kdo je schopný peníze vydělat, hned se vymýšlí zákon, jak mu jeho schopnosti zabránit používat, aby nebylo jasně vidět, kdo je schopný a kdo ne. Takoví lídrové nás zavedou pouze do bažiny či propasti. Kdy lidé pochopí, že je může ochránit lídr, který ale bude muset udělat nepopulární kroky?
A Kyselka ještě říká, že je potřeba „pojmenovat problémy“. Dodávám ano, je potřeba nahlas , říci že existuje neřešitelná cikánská otázka a nevyhazovat peníze na pseudo-řešení takové otázky, tolik peněz zase nemáme.
Leave a Reply