Cizí Ústavní soud prý někde řekl, že postup zabíjení zvířat podle náboženské svobody je nadřazen zákonům, které zabíjení na jatkách upravují. Tedy zvířata mnohou být zabíjena i trýznivějším způsobem. Jenže co na to nový občanský zákoník:
§494: „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“
Vyplývá z Listiny základních práv a svobod (článek 16) moje právo zabít i veřejně zvíře podle pravidel svého náboženství (náboženská pravidla se mohou průběžně i účelově měnit), nebo platí zákon, který říká, že „živé zvíře není věcí“, z čehož podle mě vyplývá, že i zvíře má právo na co nejméně bolestivou smrt?
A co článek 1, Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Může mít někdo jiná práva jak zabít zvíře, já nesmím, jiný ano?
Bylo by právo náboženské svobody to, že by někdo svolával věřící k bohoslužbám zvony z kostela či křikem z nějaké věže a obtěžoval by hlukem své okolí, když se někde u nás v neděli zakazuje i provoz sekaček na trávu? Co když nějaká církev doplní do svých náboženských pravidel právo používat sekačky?
(Navštíveno 51×, 1 návštěv(a,y) dnes)
Leave a Reply