Portugalský lékař António Egas Moniz začal v roce 1936 v dobré víře dělat psychicky nemocným lobotomie. Bohužel „hraním na boha“ lobotomií pacienty spíše zabíjel či je uváděl do vegetativního stavu, bez vlastní vůle. Čím se jeho činnost lišila od pokusů nacistických lékařů v koncentračních táborech? Jeden z pacientů ho dokonce postřelil a ani to ho nepřimělo svou hrůznou činnost skončit. Dokonce za toto poškozování pacientů dostal v roce 1949 Nobelovu cenu.
Položme si otázku. Jak škodí lidem současní lékaři vědci? O tom, že jsou lidé poškozování či zabíjeni špatnými léky se ví dávno a je jich procentuálně více, než jich bylo poškozeno lobotomií. Jak se na to poškozování pacientů léky budou dívat lékaři po 75 letech? Budou se děsit, co vše bylo lékaři pacientům dáváno? Určitě ano.
(Navštíveno 21×, 1 návštěv(a,y) dnes)
Leave a Reply