Poučení z islandské krize

V letech 2003 – 2008 na Islandu vznikla bublina cen, asi jako za tulipánové bubliny v Holandsku. Vzájemným přeprodáváním každým prodejem cena akcií a nemovitostí rostla, až cena vzrostla na 9 násobek, ale fyzicky jejich reálná hodnota spíše klesala. Ale islandští bankéři viděli na papíru, že mají čím dále větší majetek. Island je rybářský stát a většina nových „bankéřů“ byli tedy přeškolení bývalí rybáři. Svěřili byste peníze rybáři, aby vám je zhodnotil? No a pak někdo zjistil, že cena nemovitostí je úplně jiná, než je psáno na papíře a tím to skončilo. Protože rybářství bylo fyzicky náročné, ženy většinou studovali a tím po krizi bylo jediné řešení, „bankéři“ se neradi vrátili k původnímu rybářství a k ekonomii a bankéřství přešly vzdělané ženy, aby ten nepořádek po mužích daly dohromady. V Česku jsou „podivné“ vysoké školy, kde získávají „vzdělání“ úředníci. A jaké vzdělání mají vaši „privátní bankéři“? Představte si, že váš osobní bankéř bude mít na zdi informaci o svém rybářském vzdělání (bez urážky absolventů, kteří se věnují tomu, co umí, rybářství).
Otázky k zamyšlení:
1) Je potřeba, aby byly na Islandu kvóty, kolik žen má být ve vedení firem?
2)  Co zveřejňovat diplomy nebo vysvědčení na zdi, jak to dělají lékaři v cizině, u úředníků povinně?