Chápe dnes z mladých někdo, že by mohl být při přiblížení se k hranicím Československa zastřelen? A že by tam ještě nějaká komunistická paní řvala, ať ho zastřelí, jak to bylo v Český Velenicích, kde se vždy při přechodu hranic otáčím, zda tam někdo nezačne střílet?
Jak se píše v Dnešní MF Dnes (Tak pomozte mi přece! volal. Marně), měli komunisté logiku, že každý musí vědět, že může být při přiblížení se k hraním zastřelen, jako to bylo bv nacistických koncentrácích. Tedy komunisté plně převzali logiku nacistů.
Chápe někdo tu logiku, že má žít podle komunistů v nějakém komunistickém ráji, kde ale se popravovali lidé a byl ti „svrab a neštovice“, ale kdyby chtěl někdo ten ráj opustit, mohl být zastřelen.
Ve skutečnosti šlo o koncentrák ohrazený ostnatým drátem a tam se lidé popravovali, šikanovali, spojení se světem se trestalo (známe to dnes ze Severní Koreje), ven se pouštěli pouze vybrání a s minimem peněz, aby se náhodou nepodívali kousek dál do světa. Cesta do takové USA byla jen pro privilegované (Radek John), prostě jste neměli na to peníze a tedy jste byli skoro bez šance si pronajmou v USA auto a USA si projet, což dnes zvládne i student vysoké školy.
Přesto u nás exkomunisté chtějí být prezidenty a mají asi pětinu voličů.
Pochopí někdo v zahraničí, proč se stále ke komunistům mnoho lidí upírá? Můžeme být pro ně partneři?
Symbolické kříže mrtvým zavražděných komunisty na dřívější hranici v Berlíně.
Leave a Reply