V roce 1951 se komunisté rozhodli, že je potřeba dát jasně najevo, jako se má psát o stavu státu po komunistickém puči v roce 1948. Tak si vybrali zahraničního novináře Williama Oatise z nejvíce prestižní tiskové agentury AP a zavřeli ho do samotky a psychicky mučili. Kolik dní a nocí vydržíte bez jídla a spánku v naprosté izolaci? Jaký to musel být pro novináře ze svobodného světa šok? Žádný kontakt na právníka, rodinu, nic. Jen samotka, hlad, nemožnost spánku a žádná informace o konci mučení. Poté tradičně dostal napsané své údajné přiznání a nějaký slib a musel se přiznání učit nazpaměť za dalšího mučení, aby ho mohl odříkat bez jediné chybičky. A jak komunisté zdůvodnili americkému vyslanectví uvěznění novináře? Prostě špionáží. Možná byly inscenovány i neoficiální soudy, aby si novinář uvědomil, že musí pouze přijít k soudu, odříkat přiznání a odejít, aniž by třeba tušil, že jde již o skutečný soud. Na nátlak USA byl po 2 letech propuštěn. Zkuste si představit dvouleté vězení v Severní Koreji s tím, že jste v prostředí bez kontaktu s rodinou, velvyslanectvím, kde neznáte jazyk, hygienické, zdravotní (co zubař a bolest zubů, pamatujete na černé zuby vězňů z komunistických koncentráků?) a stravovací podmínky jsou na nízké úrovni čeká vás 10 let vězení s tím, musíte se chovat „vzorně“, nevíte totiž, zda vám nějaké roky během vězení za něco nepřibydou, neznáte totiž jazyka tak se může stát, že něco nedodržíte a s „radostí“ vám nějaký ten tok přidají. To byste přiznali i lásku ke všem třem korejským diktátorům.
Foto je z odkazu dále, kdy novinář po propuštění dělal rozhovor s herečkou Audrey Hepburnovou, je otázka, proč zrovna s ní?
http://www.unmultimedia.org/s/photo/detail/186/0186279.html
Leave a Reply