Severokorejci prý pláčí nad smrtí jejich diktátora, tedy asi jen ti, kteří mají co jíst a nebyli v koncentrácích. Jiná možnost je, že konečně někteří z nich uviděli jídlo, byť v televizi. A také viděli zahraniční auta, americká a německá, která ale určitě měla nějaké severokorejské označení a byla vydávána na místní výrobek (obdobně to známe třeba s bývalými ruskými Moskviči), jinak by se mrtvý diktátor musel obracet v rakvi.
Pláč také možná pro některé znamená, co s nimi budu, když nebude někdo, kdo by je „krmil“ a dokonce, co když noví vůdci je nebudou potřebovat a budou muset jít třeba místo hlásání revolučních hesel pracovat do zemědělství, třeba tahat pluh na poli. Někteří mají opravdu důvod k pláči. A my také, co dokáží z lidí udělat komunisté a ještě se můžeme děsit, že někdo tyto již naprosto nekompatibilní lidi hodí světu na krk.
Leave a Reply