Myriády nezávislých myšlenek

Na Štědrý den běžela koprodukční pohádka Krakonošovo tajemství. Asi většina diváků čekala něco ve stylu Krkonošských pohádek a tím byla sledovanost vysoká. A většina byla pak patrně zklamána.
Peterkův Krakonoš byl vysoký, robustní, Švehlíkův Krakonoš byl zahrán dobře, pokud byl na obrazovce sám. Jakmile se Krakonoš objevil na obrazovce s někým jiným, útlá a pomenší postava Švehlíka zapadla mezi ostatní.
A postava zámeckého pána ztvárněna Jakubem Prachařem, což by měl být někdo jako byl Trautenberk. Děd Jakuba Prachaře, který ztvárnil Trautenberka, byl sice postavou silnější, ale v obličeji byl výraznější, Jakub Prachař mi připomínal hlavou vajíčko, bez jakýkoliv rysů. A když se do toho přidá Sokol, který má obdobnou postavu, tak oba byli na obrazovce skoro k nerozeznání.
Sokol je spíše konferenciér, tak se do pohádky silně nehodil a silně přehrával.
A chudák Liduška ztvárněná Leonou Skleničkovou, ze které režisér udělal trikolóru, modrá sukně, bílá zástěra, červená halena. A když se objevil na obrazovce s ní Krakonoš, bylo jasné, že Krakonoš je pod pantoflem.
Ty drahé kameny, ten, co dostala komtesa, se prodává asi za 200 Kč.
Film jsem opustil asi v polovině, ale jednou se na něj dodívám.

Někdo za mě zaplatil účet za elektřinu za říjen (či za listopad?). Zbylo mi na účtu více peněz. Logicky je utratím. Možná tím zvýším „spotřebu na trhu“ a tím se „rozhýbe“ ekonomika. A co dál? Až za mě ten účet nikdo nezaplatí, tak mi budou chybět nejen peníze na elektřinu, co mi chyběly dnes, a kvůli čemuž vláda dělá ty dotační nesmysly, ale i ty, co mám nyní navíc a právě je utrácím. Tak budu ještě více v minusu. O dluhu státu ani nemluvě, píše se něco o tom, že nejsou peníze pro učitele, že nejsou školy pro děti ve větších městech, zdravotnictví nadále pokračuje podfinancované, prý nejsou nějaké léky.

Na iDnes je článek: „O penězích se už neučí. Když mladí zjistí, kolik stojí život, je to pro ně facka.“
V článku se řeší, zda učit finanční gramotnost. V diskuzi k článku bylo krásně řečeno: „Nevím, ale mám pocit, že kdyby děti chtěly, všechny potřebné informace si mohou najít na internetu.“ Nebo děti neumí hledat na internetu či neumí chápat nalezenou informaci?

Základem finanční gramotnosti by mělo být sdělení, že polovinu vydělaných peněz se musí pod hrozbou vězení poslat státu. Pokud vyděláte 2 pětitisícovky, tak jednu musíte dát státu. Pokud děláte rok, tak ve skutečnosti do konce června děláte pro stát (po Den daňové svobody) , a teprve od července děláte pro sebe.
Stát vám dovolí platit daně průběžně, tedy můžete z příjmů průběžně platit jídlo, nájem, šetřit na auto, na byt.
V článku se také píše: „Například pracovní sešity pro žáky se snažíme kupovat od velkododavatelů, aby byly co nejlevnější.“ Souhlasí s nimi obchodníci ve městě? Proto zanikají malé prodejny (jakou známe z filmu Zlaté dno s Vlastou Burianem), protože nemohou konkurovat cenám hypermarketům, jak potravinářské, tak papírnické.
A „Kolik stojí život?“ V současné době vyjde výchova dítěte do doby, než odejde z domu na 3 miliony. Můžeme se ptát, kolik stát dá rodinám, kde nikdo nepracuje, v dávkách jen na děti? Také 3 miliony na dítě?

Podle studie by mohla v Liberci vzniknout čtvrť bez aut, viz článek na iDnes.
Dnes je trend dojíždět za prací, děti musí chodit do škol a školek mnoho kilometrů daleko. Dříve bylo vše v docházkové vzdálenosti. Společnost přešla na automobily. Proč neudělat v centru Liberce něco krásného, ale praktické to není. Je to pro určitou, atypickou skupinu lidí.

Na fotografiích studie je plno lidí, kteří se jen tak flákají, sedí, zřejmě nepracují. Snad to nemá být čtvrť příjemců dávek… A až park na náměstí obsadí různí nepřizpůsobí občané…

Existují různé metodiky, které pak spočítají, které město, obec je lepší k životu.
Jedna z nich je projekt TAČR ETA „Kvalita života v obcích: datové a metodické zdroje – TL02000499“, viz web Kde je dobře.
A ten percentil, určuje, kolik procent obcí procent je lepších či horších. Počet obcí je 6254.