Médii probíhá fotografie zlaté medailistky Šárky Ledecké, jak kouká s otevřenu pusou na časomíru a snaží se pochopit, co to znamená. Prý pořád čekala, něco jako error, změnu, ale pořád tam bylo, že je první. Prý i kameraman jí říkal, když viděl tu otevřenou pusu, „slečno, jste první“, ale pořád to šlo mimo ní.
Tak bychom mohli zavést nové české úsloví: „Koukáš jako Ledecká na časomíru!“
Možná by bylo použít nějaké jiné slovo, než „časomíra“, ale jaké, ?“výsledky“?
A již se objevila v médiích otázka financování vrcholového sportu. Ledecká závodila za Česko, tedy by jí měl stát uhradit náklady, které s přípravou měla. Její otec to odhadl za ty všechny roky na asi 15 milionů. Jak se píše v médiích, vrcholový sportovec si veze na olympiádu a obecně na závody trenéra, fyzioterapeuta, možná i servisáka na lyže. Cestovky nabízely pobyt na olympiádě včetně letenky za asi 100 tisíc. Takže se dá lehce spočítat, že Ledecká by mohla mít náklady na olympiádu minimálně půl milionu jen na olympiádu, i když je možné, že část toho přece jen hradí stát.
Z toho všeho obecně vyplývá, že vrcholový sport je drahý a pouze pro „bohaté“.
Má stát podporovat sporty, na které u nás nejsou podmínky?
Máme sportovce, ale máme i peníze na jejich podporu?
Sport je jako vývoj léků. Vyvíjí se 10 léků a je otázka, zda aspoň 1 z nich se dostane na trh a vydělá peníze na celý vývoj.
Leave a Reply