Po volbách

Všichni hledají něco ideálního, zaměstnavatelé zaměstnance, ženy muže (některým ženám prý stačí, když se muž myje) no a Česko „hledalo“ prezidenta. Ale ve všech případech se zjišťuje, že „nejsou lidé“, tak se bere někdo, kdo má nejen k ideálu, ale vůbec k postavení, které má zaujímat, dost daleko.
Dost dobře se k tématu volby vyjadřují blogeři.
Andrej Ruščák píše ve svém blogu, že lidé se bojí změn, nechápou změny, bojí se tlaku na sebe od společnosti, že by se měli změnit (přidám další tlak na lidi, měly by se naučit cizí jazyky, předhazujeme jim, že v cizině se v obchodech všude domluví anglicky), proto volí to, co symbolizuje minulost, která byla pro ně jasnější.
Rostislav Szeruda zase ve svém blogu píše, cituji: „Historie nás ale již poučila, že občas je lepší mít Churchilla než Chamberlaina“ (pro ty, co neznají historii, první uvedený nás osvobodil od nacistů, druhý nás jim vydal). Dále píše, že kvalita oponentů byla taková, že „zahnali“ voliče k Zemanovi. A připomíná, že demokracie je to, že se uzná výsledek volby, což není k Česku pravidlem.
Obdobně se o Chamberlainovi a Churchilovi vyjádřil předtím i neúspěšný kandidát Petr Hannig ve svém blogu. A ten se dost drsně vyjadřuje, cituji:  „Žádná líbivá slova, žádné slušné chování.“

A dost dobře píše o besedě prezidentských kandidátů reportér Vodička v MF Dnes. Třeba to, že v USA besedu přenáší více televizních kanálů (jak je možné, že veřejnoprávní televize nepřenášela prezidentskou besedu!) a komentuje více reportéru. A že v hledišti nejsou klaky, které trapně tleskají po každé odpovědi jako v sitcomech.