Přečetl jsem zajímavou knihu, jak firmy využívají data, které na internetu zanecháváme.
Víte třeba, jak Google Traslator překládá? Najde si na internetu vícejazyčné texty a ty použije k překladu. A nedivil bych se, kdyby někdy nevyužíval i různé free slovníky. Tedy Google neřeší pravopis a gramatiku, větný rozbor, může tak překládat z libovolného jazyka.
Lidé hodně využívají Google, tak ten má hodně dat na rozbor, v knize se používá pojem Veledata. Těch dat jsou o miliardách osob.
Google podle dotazů prý určí lépe počátek epidemie nějaké nemoci, lidé si hledají na internetu něco ke svému zdravotnímu stavu a Google tím ví, kde se již nemoc nějak projevuje.
Podle dat prý obchody umí určit termín porodu.
Princip je v tom, že se hledá vztah = korelace mezi něčím. Co a kdy si to kupovali ženy před tím, než začaly kupovat plínky? Tedy se nehledá příčina, proč někdo něco kupuje, ale vyhodnocují získaná data. Je to u nás vidět i u knih a jinde, e-shop vám napíše, že knihu, výrobek, co jste si koupili vy, si koupili i další lidé a ti si koupili ještě něco.
Je tu otázka právní, nejde om porušení soukromí. Ale to je již jiná kapitola.
Data se využívají i jinde. Když se nějaké zařízení porouchá, tak se to porovná s dalšími poruchami a když se najdou společné příznaky, tak se příznaky začnou hledat i na neporouchaných zařízeních. A nemusí jít o stanovení příčiny = důvodu poruchu, jen se upozorní, kde se něco může porouchat.
Přečte si knihu, jsou tam praktické příběhy, kdy byla data využita, není potřeba být počítačový odborník.
Leave a Reply