Čtu v médiích, že mezi námi probíhá dvojnásobný vrah, který se neléčí ze své duševní nemoci, a má možná pocit křivdy, za kterou se chce mstít.
Pak každí sedmdesáté dítě prý trpí autismem a takové děti prý přehnaně až hystericky reagují na změny.
Ti lidé, děti za to nemohou. Dobře. Ale co když mi ublíží, protože ve svém nemocném mozku usoudí, že jim ubližují. Ale jak takové lidi, děti, poznat? Mohu za to já, že je potkám? Oni to na čele nemají zapsáno. Máme tedy jednat s každým člověkem s tím, že může být duševně nemocný a že by nám mohl ublížit? Nebo by stát měl takové lid sledovat, zda neohrožují své okolí? Třeba řízením auta. V každém případě by měly být kontrolování, zda u sebe nenosí něco, nepoužívají něco (to auto), co by mohlo být použito jako zbraň.
Dvojnásobný vrah, co nyní běhá mezi námi, si po propuštění užíval nějakých peněz a cestoval po světě. Zákon jeho peníze ho chrání, tedy nemusí nikomu platit za to, co jim způsobil? Tedy příbuzným zavražděných? Řidič, když neúmyslně někoho zabije, tak by měl stejně škodu hradit, někdo jí uhradit poškozeným musí. Tedy čím se, liší vrah, o kterém soud sice prohlásí, že za to nemůže, ale kdo uhradí škody?
A lidská práva. Čí právo je vyšší, oběti či útočníka?
Leave a Reply