Představte si, příjemce dávek přijde do nemocnice a bude si chtít zkontrolovat, zda zdravotní sestra či lékař mají absolvovány hodiny celoživotního vzdělávání.
Proč by příjemce dávek se neměl také po dobu příjmu dávek vzdělávat. Ano, u někoho by šlo o celoživotní vzdělání. Vzdělávání by bylo 50 % teorie a 50 % praxe. A v rámci té praxe by se vyučoval třeba úklid města, úklid příkopů, úklid lesa. A podle počtu procent hodin absolvovaného aktivního vzdělání (ne pouze tam sedět a spát) z celého kurzu by se upravovaly sociální dávky na stejnou procentuální výši.
Když se musí povinně vzdělávat zdravotní sestry a lékaři, proč ne příjemci dávek?
A kdo by měl problémy s chůzí, někdo z rodiny by mu dovezl invalidní vozík, který by úřad zapůjčoval. A úřad by uhradil cestovné oproti vypsanému cesťáku, což by bylo součástí prvních hodin.
A co by se vzdělávalo?
Třeba úklid je věda.- I hrabání listí. Já dnes opět zlomil hrábě při hrabání listí a soused se na to nemohl již dívat a přinesl mi ukázat svoje hrábě Fiskars. No, ty bych asi zlomil také…
A úklid pomocí čistících prostředků, to by mohlo bez školení způsobit i škodu na majetku a možná i na zdraví. Samé savo, spereje.
Leave a Reply